(A) 18. kolo: Všechlapy - Bobnice - "Diagnóza: totální F.A."

                Před výkopem zápasu se soupeřem ze spodních pater tabulky došlo na tradiční počítání ztrát. Byli jimi zranění Pecka, kterému nymburští (zvěro)lékaři více než po měsíci zjistili, že má zlomená tři žebra, Babic a Hofman. Cestovatel byl pouze jeden, a sice Jirka Vokoun, takže jsme nastoupili v celkem solidní sestavě.

Byť trávník připomínal spíše mongolskou step než fotbalový pažit, měli jsme teoreticky svého soupeře přejet s umem legendárních Čingischánových jezdců. A skutečně k několika rychlým nájezdům na osamoceného brankáře došlo, ten však odolával pevně jako velká čínská zeď. V prvním sólovém nájezdu se hned v první minutě ocitl Míra Peňáz, ale mohutného gólmana trefně přezdívaného „medvěd“ nepřekonal. Pak nás postihla kolektivní a totální F.A. neboli fotbalová amnézie. Zkrátka jsme zapomněli hrát fotbal. Kladu si otázku, jak je možné, že hráči se zkušenostmi z B. třídy, okresního přeboru, A. třídy dorostu, předvádějí výkon, který by stačil sotva na střed IV. třídy?  Např. na bobnickém veteránovi Glasovi, který má něco kolem 100 kg a příliš toho nenaběhá, je při kontaktu s balónem stále vidět, že je fotbalista. To my připomínali poplašené fotbalové učedníky.

Suma sumárum: měli jsme pět vyložených šancí, sólových nájezdů s tragickým zakončením, které skončilo ve spárech bobnického kodiaka. Chybovali jsme při zpracování balónu, nepřihráli si třikrát po sobě, nedostatečně jsme se pohybovali bez míče. Soupeř měl také vyložené šance. Např. náš bývalý spoluhráč Řehák k nám byl více než milostiv, když ve 100% šanci přestřelil branku. Ze zápasu musely fanoušky bolet oči a také krční obratle z toho, jak nad naším počínáním nevěřícně kroutili hlavami.

Přes to všechno se domnívám, že je to otázky psychiky a dobrý výsledek či dobrá hra nám pomůže odrazit se od dna. My fotbal totiž umíme. Trochu. :-) Dobrému výsledku ale musíme jít naproti vůlí a nasazením. Jinými slovy musíme chtít. A chtít bychom měli, abychom odčinili ostudu, která naše výkony zatím provází.

Epilog: Fotbalovou kariéru k mé lítosti ukončil Radim Prokop se zdůvodněním, že fotbal omezuje jeho zájmy a on se chce věnovat hlavně studiu. Nezbývá, než jeho rozhodnutí respektovat a popřát mu mnoho úspěchů. Je to nepochybně dobré rozhodnutí, protože fotbal vás má bavit a nikoli omezovat. Proto doufám, že vás ostatní fotbal ještě stále baví. Nebo ne?

Všchlapy: M. Panovec – P. Hejna (70. Kubíček), Drahokoupil, Vrchota, Kalista, - Peňáz, Jirouš (46. R. Prokop, 80. P. Prokop), J. Hejna, Rozvoral ml. – Košvanec, Patáčik.