(A) 26. kolo: Všechlapy "A" - Hradištko 1:2 - "Pacient Dr. Chocholouška"

Poslední zápas v sezóně jsme se hráli doma s Hradištkem, které na jaře předvádělo zlepšené výkony a z posledního místa se nakonec dostalo i před náš první tým. Ale popořadě. Naši branku hájil ztracený syn Martin Procházka, který nastoupil po delší pauze vynucené zdravotními komplikacemi. Přestože jsme začali lépe než náš soupeř, handicap strážce svatyně byl znát. Po chybě Kalisty míč směřoval k naší bráně, Martin k němu měl nejblíže. P. Hejna pouze clonil útočníka hostí a pak společně s ostatními jen přihlížel Martinovu pohybu, který vypadal, jako by místo kopaček obul betonové kvádry. Hbitý útočník hostí nabízenou příležitostí nepohrdl, zmocnil se míče, obešel Martina a míč uklidil do sítě – 0:1!

Druhý gól na sebe nenechal dlouho čekat. Rozhodčí přehlédl faul na Jirouše (s odůvodněním, že místo hry sledoval agónii domácího brankáře) a ten stačil zahrát míč pouze do autu. Hosté rychle rozehráli, na velkém vápně se míč několikrát odrazil mezi naším a soupeřovým hráčem a výsledkem byla nepříliš prudká avšak přesná střela. Martin by míč asi těžko chytal, i kdyby byl 100% fit, ale takto se jen stihl smutně podívat za rotujícím balónem – 0:2!

Hosté poté zcela opanovali hru a byli. Zejména šikovní střední záložníci a útočník s číslem 14 nám dělali potíže. My jsme špatně obsazovali hráče a měli problémy s přesností rozehrávky.

V půli jsme změnili rozestavení, hra se srovnala a začaly se rodit šance na naší straně. Ještě před tím však přišel moment, který charakterizoval sobotní utkání. Jirouš frustrován vývojem zápasu, otočeným a neodpískanými fauly, chtěl vzít „spravedlnost“ do svých rukou a jal se oplácet v „Bery stylu“. Bez balónu nasadil rameno svému předchozímu trýzniteli. Ten však chytře využil situace a přesto, že atak nečekal, předvedl slušné divadlo. Za mohutného výkřiku poklesl v kolenou a střídavě předváděl zástavu dechu a contusio cerebri. Kolem Jirouše se seběhl dav hostí lačnící po krvi (nebo alespoň po červené kartě). Mára připomínal parní kotel, který neudržel narůstající tlak a explodoval. Proto se z plných plic a za divoké gestikulace snažil přesvědčit ostatní o své pravdě. Že se fotbalové hřiště nezměnilo v boxerský ring, je malým zázrakem. Coach Dalibor ukázal cit protřelého fotbalového harcovníka a naši rozvášněnou horkou hlavu raději stáhl ze hřiště. Mára si ještě vyměnil několik replik s hostující lavičkou a odešel konečně pod studenou sprchu, která z něho opětovně udělala kultivovaného člověka.

Hra se tedy srovnala a do konce zápasu jsme možná byli lehce aktivnějším týmem. Popisovat šance „zazdívače“ Tomáše Hofmana je obehraná píseň a přiznám se, že mi přináší mučivé útrapy. Ale do toho. Nejprve se mu nepodařilo umístit míč do brány asi z 30 cm. Centrovaný balón trefil kolenem a místo gólu rozjasnil oblohu. Podruhé se ocitl po odražené střele sám před plazícím se brankářem, místo střely do z 99% prázdné branky chtěl ještě udělat kličku brankářovi. Ten se po čtyřech připomínaje psa snažil dokázat nemožné – zabránit gólu. Ale nakonec se mu to povedlo, protože Tomášova klička skončila až za brankovou čárou.

Štěstí se k nám přiklonilo v závěru zápasu. Milanova střela ze střední vzdálenosti skončila před gólmanem na mokrém povrchu a zapadla do sítě 1:2! Nakonec nám ale paní štěstěna ukázala záda, to když Patáčik ve vyložené šanci poslal hlavou míč pouze do břevna.

Branka Všechlap: 80. Košvanec. Poločas: 0:2

Všechlapy: Procházka (46. Prokop) – P. Hejna, Drahokoupil, Košvanec, Vokoun – Kalista, Jirouš (55. Kubíček) J. Hejna, Rozvoral ml. – Patáčik, Hofman.